Dokonáno jest
Nikdy bych nevěřila, že se vejdu do té na pohled malé dodávky s celým svým movitým majetkem. Nikdy bych nevěřila, že se všechen můj movitý majetek vejde do nového bytu. Nikdy bych nevěřila, že celý tento přesun zvládnu bez nastěhování do polstrovaného pokojíku v Bohnicích. A přesto...
Dodávka se zevnitř ukázala býti obrovskou, ještě by se něco vešlo, byt pak věci také pojmul a hlavou jsem do zdi netloukla. Tedy ne víc než jednou...
Navíc jsem se na svět podívala očima Diogéna, tolik věcí sebou vláčím zbytečně!
Ne, že bych chtěla skončit v sudu, ale k čemu mi kdy tak polovina těch věcí byla, je či bude?
Část stěhování nazvaná skromně Kulový blesk III., proběhla nadmíru skvěle. Děkuji neúnavné stěhovačce Emě (kdyby se rozhodla nebýt intelektuálkou, z fleku se stěhováním může živit) i Loar, kterážto zvládla i hromadění horníků v dole.
Taky patří dík vlastníku dodávky a neviditelné svalové muskulatury (chlapi jsou pro mne stále anatomicky nepochopitelní). Ale byl placenou pracovní silou, tak beze jména, aby to nebyla skrytá reklama :o).
Po dvou dnech uklízení po předchozím nájemníkovi (aneb uvedení bytu do stavu slučitelného s ženskou představou o obyvatelnosti), přišlo konečně na řadu pchaní (české "cpaní" to zcela nevystihuje) věcí do skříní, koutů a polic.
UPC se pochlapilo a skutečně hned v den stěhování zapojilo kablík. Dokonce pan UPC ve sklepení, jež působí jako kulisa kanibalského hororu, zjistil, který kabel vede do mého bytu a přečísloval jej, aby mi ho při namátkové kontrole neodpojili. Můj byt číslo 11 byl totiž zašifrován jako 18 a naopak pro dokonalé zmatení tam byla jiná 11 hned dvakrát. Jak k tomu mohlo dojít, to je mi záhadou.
Výrobce mé postele mi už tolik radosti nepřinesl, ale po několika peripetiích, kdy mne honil jak nadmutou kozu a nemohl se rozhodnout jestli už postel doručí, jestli ji smontuje, nebo jsou tam šrouby, nebo si za to naúčtuje, se ke mně dostala jen za cenu zvednutého krevního tlaku. Sestavení jsem poté zvládla sama během pár minut a "bakšišový" pohled doručitele, který mi rozebranou postel doručil jen za domovní dveře, do výtahu a potažmo bytu jsem si ji musela dotahat sama, jsem s klidem ignorovala.
Jako finále jsem navštívila v posledních dvou týdnech 4x IKEA, pokaždé se záměrem koupit něco drobného a nakonec mi ty drobné zbyly jen v peněžence. Ale, plác, plác po rameni, vše je již zařízeno, vykonáno, uklizeno.
Jak říkávala babička: "Lépe vyhořet, než se stěhovat!" Je na tom více než pověstná troška pravdy.
Takže příště hezky kanystr benzínu a sirky!
linkuj.cz vybrali.sme.sk
trillian ~ 3. srpna 2010, 8:00
|| Komentáře ||
