Cesta do Londýna
Teď už je mi jasné, že Londýn je velkoměsto a Praha je proti němu zapadlý vidlákov s lidmi z minulého století až tisíciletí, kteří zapalují při bouři hromničku. Následuje několik poznatků, které snad pomohou následovníkům zorientovat se.
Tak za prvé, v Londýně mluví takovou divnou řečí, jako by jim někdo vytrhl zaživa jazyk. Zcela vypouští zjevně nepotřebné hlásky jako "r" či "l" a ne vždy vyslovují slova angličtinou, co znáte ze školy. Až se v autobuse ozve "máb*polknutí* ák", vězte, že se jedná o Marble Arch.
Za druhé, jako řidiči jsou zcela neschopní, nejenže jezdí stále v protisměru, oni občas zastaví na světelném přechodu, i když mají zelenou a pustí chodce! Neslýchané.
Taky si uvědomte, že jedete-li nakupovat, nemá smysl pomýšlet na nějaké památky, nehodláte-li v Londýně být čtyři dny a více. Jen ulice Oxford street, tedy její část, obsahující Marks&Spencer mega store (4. patra velké budovy – nechoďte do jiných, všechno najdete zde na jednom místě), Primark stejně obsáhlý, Jerry Lewis to samé, vydá na celodenní frenetické pobíhání mezi regály kvalitního zboží, ovšem za až poloviční ceny. A to nemluvím o dalších obchodech na této ulici a v blízkém okolí.
Je fajn mít naplánováno už doma, co hodláte pořídit. Faktem zůstává, že se zde ale nedozvíte o chystaných výprodejích. Tudíž je dobré mít v plánu určitou pružnost a operativitu. Pro příště jsem zcela poučena, že nejdříve rekognoskuji terén na Oxford street a do plánovaných krámků mimo ni zajdu poté. Ty tam totiž stále budou a když víte, pro co jdete, je to rychlovka, ale velké obchody – na ty je potřeba velký čas a prostor.
Zajímavým postřehem je, že pracující vrstva, kterou potkáte v obchodech, je takřka výhradně tvořena Indy, muslimy a černochy. Přemítání proč tomu tak je nechám jiným, mně to přišlo veskrze pozitivní.
Tím se dostávám k další věci a tou je móda v ulicích. Nosí se vpravdě všechno. Indky se nepresují do džín jen aby zapadly v davu, ale chodí v pěkných pandžabích či sárí, muslimky potkáte v různých variantách zahalení od šátku po plnou polní, potkáte turbany, pejzy, mini i maxi šaty, kaftany, masivní část domorodců chodí v létě v žabkách, co my spíše nosíme na pláž. A kupodivu se nad tím nikdo nepozastavuje a všechny skupiny se spolu bez problému baví. A perlička na závěr odstavečku, maxi je asi opět v módě, protože jsem viděla spoustu dam s velmi dlouhými šaty, mnohdy zametajícími ulici. Snad brzy dorazí i sem, pohled na nesoudné ženy a dívky v midisukních už se mi zdá okoukaný...
Jídlo. To je kapitola sama pro sebe. Tesco, nebo i M&S a další mají nepřekonatelnou nabídku sendvičů, salátů, očištěného ovoce v krabičkách, jídel k ohřátí nebo přímé konzumaci, bagetek, wrapů, bagelů, zákusků, džusů, atd. Vše čerstvé, cenové relace příznivé, prostě něco, co by se dalo úspěšně Londýnu závidět. Jen taková poznámka na okraj, suši z Tesca je hnusné v Praze i Londýně stejně.
A pak je tu zamyšlení nad architekturou. Londýn je staré město a nestydí se za to. Když v centru udělají nový obchoďák, zvládnou ho zakomponovat do historického domu. Když potřebují ubytovat na malém prostoru hodně lidí, nevznikne panelák, ani prapodivný betonový útvar vzhledu skloželezného pekla. Vše dělají se stylem a vkusem, který se mi osobně líbil natolik, že více než dvě třetiny fotek, které jsem v Londýně udělala, jsou domy, domky, bytovky. A důležitý poznatek – domek rozhodně musí mít "vyklenutiny" dopředu, jinak jste totiž totální "lúzr" a degradujete se na spodinu v ulici. Vše samozřejmě "střeva ven", teda vzhledu neomítnutých cihel a kontrastní bílé rámy oken a dveří. Schodiště v domech jsou uzoučká a značně nepohodlná, pokoje naproti tomu získají o to víc prostoru a ruku na srdce, trávíte víc času v obýváku nebo na schodišti?
Bezpečnost v Londýně je na vysoké úrovni. K obtěžování opilci či bezdomovci nedošlo ani v noci, když jsme dorazily, ani přes den. Vlastně jsme za celou dobu viděly maximálně tři bezdomovce. Stejně tak zloději či lupiči jakoby neexistovali. Sice se tu a tam objevilo upozornění, abychom si dávali pozor na zavazadla, ale to spíš opakovali do zblbnutí na letišti. Nebály jsme se ani jako dvě cizinky ve městě, a to ani večer.
Doprava je na naše zvyklosti poměrně drahá. Vyplatí se koupit si nějakou kartu třeba na libovolné ježdění metrem mimo špičku (off-peak), nebo bydlet v centru a chodit pěšky. Oproti pražskému metru, kde spíše zažíváte pocit jako v chladicím voze, v tom Londýnském je sauna a to hodně dusná. Těžko říct čím to, každopádně počítejte, že se prostě zpotíte. I když občas fouká, je to stále horký vzduch. Asi daň za nejstarší metro, větrání nemělo ty parametry.
Domorodci jsou povětšinou přívětiví, nabízejí sami pomoc bezradným turistům a jsou rádi, když ji přijmete. Vyplatí se naučit se několik frází, které automaticky vypálíte v reakci na často kladené otázky. Třeba, že (ne)potřebujete igelitku, chcete větší (menší) velikost a pár slovíček k tomu, jak vám kde oblečení sedí, protože je v obchodech zvykem mít zvonek na personál, který vám na vaši žádost donese jinou velikost do kabinky. Nemusíte se tedy stále oblékat a svlékat, když hledáte správnou velikost. Další důležitá slovíčka spadají do: kupování lístku na MHD, kam jede daný bus (když se ptáte řidiče) a kolik to stojí, pár zdvořilostních frází jako pozdrav, žádost o něco, poděkování.
Líná huba – holé neštěstí, a to platí vždy a všude!
Důležitá je komunikace na letišti, kam spadají dotazy bezpečnostních pracovníků a jejich pokyny. Při cestě z Londýna jsme se např. i zouvali a boty se posílají rentgenem, tekutiny a to včetně gelů, past a krémů musí být v sáčku, ale pokud v kufru vidí jen malé tubičky, nechávají to většinou být. Samozřejmě ale záleží na pracovníkovi: je-li to hnidopich, může vás donutit kufr otevřít a vyházet vám, co není v pytlíku, v mírnějších verzích příběhu si na místě koupíte sáček a do něj věci přesunete. Dobré je vědět, co vám pracovníci říkají, nebojte se požádat o zopakování, může se jednat o důležitou informaci, kterou už pak od nikoho tak snadno nezískáte. Např. při zpoždění letu vás nemohou pustit do bezpečnostní zóny o odletových bran, takže nás vrátili do odbavovacích prostor bez dalších informací. Až z tabule odletů a příletů jsme vyčetli zpoždění letu o tři hodiny! Tento údaj se navíc občas měnil tím i oním směrem. Francouzi si zastávkují a Češi bivakují na anglickém letišti. Svět se zbláznil.
Výlet do Londýna byl fajn, člověk vidí, jak to funguje jinde a zatouží toho kousek mít doma. Ale všude žijí lidi a o těch to je.
Londýn 6/2010
linkuj.cz vybrali.sme.sk
trillian ~ 25. června 2010, 18:25
|| Komentáře ||
[1.]
to jsem rada ze se ti tu libilo :) O Londynu doporucuju jeste http://vacheque.blogspot.com...html ...
26.06.2010, 02:39:20 | (spoon - WWW)
[2.]
Pěkně shrnuto, já tam byl loni sólo a vidím to obdobně.
Na ježdění po Londýně jsem pořídil Oyster Card (něco jako Opencard, jen je to levnější a funguje to).
Jediného člověka, který na mě mluvil "londýnsky" jsem ovšem potkal už v letadle, v Londýně (krom lidí z celého světa v hostelu) povětšinou ony Pákistánce, Indy či "afrobrity" a pokud byl náhodou někdo bílý, byl to Polák... Policisté apod zase mluvili normální pěknou angličtinou (i když vlastně asi ne tou Oxfordskou, co nám tu tlučou do hlavy...)
28.06.2010, 16:01:04 | (rholas - WWW)
[3.] londyn
trochu bych se zdrahal dat do odstavce o jidle Tesco a M&S vedle sebe. Zatimco v MS nemam problem s vyberem a chodim tam docela rad, v Tescu preslapuju 5 minut pred regalem se sendvici nez s nechuti vyberu nejmensi zlo, protoze mam fakt hlad. Obecne chodim do Tesca pokud musim.
Kdyz si dneska ctu zapisky, co jsem sepsal pri prichodu do Londyna, musim se smat.
29.06.2010, 22:35:33 | (nedcera [openID] - WWW)
[4.] Krasný článok
Musím povedať že tento článok sa mi veľmi páčil, určite sa ešte na tento blog vrátim, Fakt perfektné čítanie, ešte raz ďakujem.
http://satypremoletky.info...letky/
04.07.2011, 16:50:24 | (Michal Samec - WWW)
